Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po drobném rozčarování, které mne doprovodilo u poslechu minulého alba „The Hike & Other Laments“, jsou jihomoravští SIX DEGREES OF SEPARATION po třech létech nahrávací pauzy zpět a já musím s radostí konstatovat, že vše je zase jak má být a v naprostém pořádku. Domácí melancholicko/melodicko/metalové monstrum se na svém nejnovějším počinu znovu představuje jako protagonista toho nejlepšího z kovových českých luhů a hájů, ve špičkové formě a zároveň nabízí plnou hrst těch nejrůznějších zážitků, které si jen můžete odnést z jedné z nejnapínavějších činností, co jich kdy tento svět stvořil, totiž z poslechu nového alba zasvěcenému nejtvrdšímu z hudebních žánrů.
„Simple“ ovšem není zdaleka tak jednoduchou záležitostí, jak by se z jeho názvu mohlo zdát. V duchu té nejlepší tradice „šesti stupňů odloučení“ nabízí obrovsky pestrou paletu melodických barev a nálad, jež kapela na hutném metalovém spodku mísí v rafinovanou, těžce melancholickou delikatesu, jejíž neodolatelné chuti musí spolehlivě podlehnout každý, komu je vlastní základní (a tedy povinné) metalové učivo.
A jde na to vskutku bez servítek. Úvodní „Self-aware And Stubborn“ se svými více než sedmi minutami by se mohla zdát jako zbytečně velké sousto, ale opak je pravdou. Skladba vyšperkovaná tradičně charismatickým Doctorovým vokálem a nezvykle niterním vyzněním textu (což je ostatně symbolické pro celou nahrávku) vykvete ve svých několika rytmicky odlišných partech ve skutečným metalový klenot, vyznačující se především obrovskou naléhavostí. Přesně pro tohle jsou SIX DEGREES OF SEPARATION tak mocnými metalovými kouzelníky – obyčejnými výrazovými prostředky vás dokážou dohnat ke skutečně silným prožitkům. V bledě modrém to platí i pro „Eager“, další mocný vál s úžasně dramatickou atmosférou, „Fury“, výkřik vzteku v rudoprázdném lidském podvědomí, a přes „Compassion“, malinko zmírnivší, ovšem i tak stále stejně působivou, bych takto mohl pokračovat až do konce desetipoložkového obsahu alba, na němž až na úplné výjimky („Regret“ a „Resigned“ jakoby přece jen nedosahovaly stoprocentní úrovně zbylých skladeb) není jediné místečko pro nedodělky.
Fascinující je zároveň absolutní absence jakékoliv pozitivního náboje, která ze „Simple“, se všemi jeho neveselými textovými náměty, činí vskutku jedinečnou sbírku balad, samozřejmě balad v pravém slova smyslu. Je pravda, že SIX DEGREES OF SEPARATION takoví vlastně byli téměř vždy, ale nyní jakoby to dávali ještě více na odiv. Letošní studiová práce se jim tedy povedla na výtečnou, za což, předpokládám, budou (námi všemi) náležitě odměněni.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.
Finský démon po 4 letech zase roztáhl svá křídla a svým hadím pyjem penetroval slunce. Basové a elektro podklady na hranici infrazvuku opět dominují dalšímu hypnotickému a fascinujícímu dílu. Vnořte se do jeho temnoty. Pokud tedy víte, jak na to.
Velmi pěkný metal vzor starší GOJIRA servírují na svém druhém albu kalifornští INTERLOPER. Navíc progrese a snad i energie je o dost více, takže věřím, že prvotní nadšení vydrží.